Jiná než ostatní .

7. září 2013 v 23:46 |  • Ze života jedné z mnoha
Zvoní budík..Sakra, řeknu si a znechuceně vstanu z postele. Tomu, kdo vymyslel ranní vstávání bych dala nobelovku, fakt že jo. Pomalu se plížím chodbou do koupelny. Sotva jedním okem se na sebe podívám do zrcadla a zahlédnu zbytky špatně odmalované řasenky. Po chvilce (pokud se 15 minutám dá tak říkat) konečně vypadám trochu k světu. Není to sice nijak moc extra, ale tuna makeupu to už asi nezachrání. Jdu na sebe obléct už předem připravené oblečení a tahám z pokoje těžké tašky. Rychle hodím do svého hladového žaludku připravenou snídani, ještě učešu své sluncem zrzavé háro a pospíchám na bus. To by bylo, kdyby mi hned první den ujel!

Další nobelovku bych dala všem lidem, kteří vymysleli střední školy úplně na kopci. S jazykem až někde na zádech vyšlapu ten úžasně dlouhý kopec společně s mým drahým. Potom se před školou rozloučíme a všechno najednou padá na mě. Jdu poprvé do nové školy, za cizími lidmi, někde, kde mě nikdo nezná. Další vynález přírody byli patra této školy. Do čtvrtého patra už dojdu jenom tak tak, najdu učebnu 411, která má být naše kmenová a nervózně do ní vstoupím. Už na mě čeká pár holek, se kterýma jsem se seznámila už dřív. Je tam také pár lidí, se kterýma se ještě seznámím. Když dojdou všichni, přijde se nám představit ještě Mama (to je naše třídní, přála si, abychom jí neříkali maminko ani mami, ale prostě je naše MAMA!), která má ale úplně neposlouchatený upištěný hlas, proto po dvou hodinách poslouchání to všichni bereme jako nadlidský výkon. Potom vyjíždíme na seznamovák..
Věděla jsem už od začátku, proč se na něho netěším. Nejenže tam byla strašná zima, také hnusné jídlo, které se někdy nedalo jíst (a to v jídle opravdu nejsem náročná). Navíc se k nám na pokoj přidala jedna holka, která se s námi vůbec nebavila, pořád chodila pryč a byla prostě celkově divná. Ale jinak to taky nebylo moc extra..Věděla jsem, že si tady mezi holkama asi nenajdu někoho jako nejlepší kámošku. Tu už jsem měla a pořád mám ze základky. I přesto jsem doufala, že tady někoho takového najdu, ovšem zatím marně. Jediný, koho jsem ze všech lidí znala (bylo nás tam přes 120) byl můj kluk. S tím jsem si psala smsky, dávala si s ním sraz za chatkami a vlastně jenom on mi seznamovák nějak zpříjemňoval. Neříkám, že holky nebyli fajn-to vůbec- ale něco prostě nebylo ono..

Jdu tak po chodbě a najednou slyším: "To je ona! Ta jeho holka! Poznám ji podle té bundy, dneska ji měla na sobě..! " Ohlédnu se na holky ze třídy, do které chodí také můj kluk. Sportovkyně, které si po celou dobu kurzu myslí, že jsou něco víc než ostatní. Radši bezeslova zajdu do pokoje a lehnu si na postel. Chvilku jen tak bezvýznamě kecáme s holkama (já vím, jsem strašná) a potom mi jedna z nich řekne: "Dej si na svojeho pozor..jedou po něm holky z jeho třídy. Hlídej si ho." což mě opravdu potěší a mám po náladě znovu. Ale já svému klukovi věřím. Kdyby chtěl, mohl si vybrat na kterou pískl, ale vybral si mezi něma mě. Holku, které sice nejde sport, za to on je dobrý sportovec. Holku, která ho miluje jako ještě nikdy nikoho. Když jsem viděla všechny ty pohledy holek z jeho třídy, měla jsem chuť zatlouct se do země nejméně kilometr daleko. Když jsme byli spolu, všichni se po nás dívali. Nebylo to pro mě vůbec lehké, ale nakonec jsme ve středu odjeli domů a bylo to snad poprvé, co jsem se domů opravdu těšila!

Další dny ve škole probíhali podobně. Pořád jsem si nenašla nějakou cestičku k žádné z holek a jak to tak pozoruju, řekla bych, že už ani nenajdu. Všichni jsou fajn, to jo, ale já se mezi nima cítím tak nějak jinak. Bojím se prosadit svůj názor, bojím se otevřít hubu. Přitom na základce bylo všechno jinak..Teď jsem ta šedá myš, která se sice s ostatníma baví, ale jen vyjmečně. Možná si ke mě někdo najde cestu, sama nevím. Ale chtěla bych se konečně ráno probudit a do školy vkročit jako normální sebevědomá holka, kterou jsem byla předtím. Všechno mi připadá cizí. Lidé, prostředí, učitelé, všechno. Nechovám se tak jako normálně, vlastně vůbec nejsem tím, kým jsem doopravdy, což mě mrzí. Bojím se budoucnosti. Hodně se jí bojím..

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Helvig Gillovan Helvig Gillovan | Web | 8. září 2013 v 8:08 | Reagovat

Moc pěkně napsané. Držím palce s tím klukem a třídou. ;)

2 aboutworldaround aboutworldaround | Web | 8. září 2013 v 11:42 | Reagovat

moc děkuju:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama