Vzpomínky na první lásku aneb- Big love go away ..

8. září 2013 v 12:41 |  • Ze života jedné z mnoha
Už asi dva týdny jsem byla ve strašném stresu. Věděla jsem, že mě můj kluk doopravdy nemiluje a strašně moc mě to mrzelo. Abych pravdu řekla-já jsem ho ráda měla a to dost, ale nevím jistě, jestli by to k naší lásce vůbec stačilo. Vídali jsme se strašně málo. V pátek měl trénink, v sobotu, už druhý týden po sobě, neměl čas, říkal, že nestíhá, že musí doma něco dělat. Sama nevím, proč jsem byla tak naivní husa a myslela si, že opravdu nemá čas!!! V neděli jsme se vždycky viděli tak na hodinku. Všechno se najednou začalo měnit, už mi nepsal ty zamilované smsky každý večer jako kdysi, na začátku...už mi nešeptal ty krásné slova. Pomalu, ale jistě jsem pozorovala, jak se něco tak velkého a silného, jako je zamilovanost či láska rozpadá. Milionkrát jsem měla chuť si o tom promluvit, ale nikdy jsem nesebrala odvahu. Připadala jsem si proti všemu strašně malinká, snad jako smítko prachu na celé naší Zemi. Všechny problémy se na mě najednou, z ničeho nic, začali sypat a já už jsem nevěděla, jak dál. Nakonec to vyřešil za mě.

Jednou večer, když jsem jako obvykle čekala, jestli mi dnes napíše, nebo ne, jsem se přece jenom dočkala vysvětlení. Doteď však nevím, jestli jsem za něho byla ráda, nebo ne. A pořád tak nějak nevím, co si o tom mám myslet. "Ahoj", začala jeho skromná konverzace. Protože jsem měla ten večer (s podivením) zrovna dobrou náladu, odepsala jsem mu s tím jak se má. "Na hovno.", odpověděl opět až nechutně stručně. "Co se stalo ?", zeptala jsem se a netrpělivě vyčkávala odpovědi. "Ještě nic, teprve se stane. Víš, chtěl jsem ti to říct už delší dobu a už to nemůžu dál tajit. Bude lepší, když zůstaneme kamarádi..."
Šíleně jsem se rozbrečela. Člověk, který mi ještě před pár dny řekl, jak mě má rád? Kamarádi? to nemyslí vážně!? Rozchod přes facebook ? To má být co?!! Hlavou mi běhalo spousta myšlenek, ale hlavně velká úleva, jestli se tomu dá tak říct. Možná si teď řeknete, že jsem úplně blbá, vypatlaná kráva. Ale řeknu vám jedno. Myslíte si, že to pro mě bylo jednoduché? Milovat někoho, kdo mi mou lásku neobětoval, možná pouze 1 nebo 2 týdny? Brečet po nocích, jestli mě náhodou miluje, nebo je teď někde s nějakou jinou? Bylo to pro mě jednoduché? Ne, opravdu nebylo. "Ty jsi prostě jiná. Strašně hodná a milá. A kdybych tě viděl brečet, asi bych to nedal.." Poslední slova jedné- hm ani nevím. Rozbrečela jsem se v tu dobu ještě víc. To mám za odměnu, že jsem ze sebe dělala víc než dva týdny totální krávu a naivku? Nebo za co? Za to, že jsem se konečně zamilovala a myslela si, že mě konečně někdo miluje proto, jaká jsem ?
Láska je někdy hodně velký omyl..
Myslíte si, že člověka znáte dokonale a za pár týdnů vlastně zjistíte, že je to někdo uplně cizí. Někdo, koho po tom všem, co jste spolu zažili, dokážete k srdci nenávidět. I když těch vzpomínek nebylo zrovna málo..Ale láska si nevybírá.

Nikdy jsem si nemyslela, že láska se dá zahodit něčím, jako je pár písmenek v chatu. Zahodili všechny pocity, city, vzpomínky, vlastně VŠECHNO.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama